Autismus a jídlo: Jak zvládnout vybíravost a nové chutě
Jídlo je pro mnoho rodin s autistickými dětmi velké téma. Mnoho dětí s PAS odmítá určité potraviny nebo jí jen velmi omezený výběr jídel. Proč se to děje? Jak jim pomoci přijímat nové chutě a rozšířit jídelníček, aniž by to vedlo ke stresu? V tomto článku se podělím o vlastní zkušenosti a třeba i o užitečné strategie.
Sami jsme si prošli těžkými chvílemi, kdy Pavlík několik dní nejedl a nechtěl ani pít. Nikdo nám tehdy nepomohl. Pediatrička nás odkázala na neuroložku, ta však nebyla v práci a ostatní od toho dávali ruce pryč. Psycholožka nás odkazovala na psychiatrii a v nemocnici nám také nikdo nepomohl. Podotýkám, že v nemocnici pracuji a obvolávala jsem tenkrát kolegy z ostatních odd. Byli jsme prostě na to sami a já měla tenkrát obrovský strach. Nakonec jsme to ale zvládli sami. Takže chápu obavy s experimentováním a učením nových jídel obzvláště u našich děti, aby nenastala podobná situace.
Proč děti s autismem bývají vybíravé v jídle?
Děti s poruchou autistického spektra mohou mít různé důvody, proč odmítají určité potraviny. Nejčastější příčiny zahrnují:
Smyslovou přecitlivělost – některé děti nesnesou určité textury, chutě nebo vůně. Například lepkavé nebo kašovité jídlo jim může být nepříjemné na dotek.
Zvyk na určitou stravu – některé děti preferují stále stejná jídla, protože jsou pro ně předvídatelná a bezpečná. Jakákoli změna může být stresující.
Problémy s motorikou – žvýkání a polykání může být pro některé děti složité, a tak si vybírají jídla, která se jim snadno konzumují.
Trávicí obtíže – některé děti mohou mít citlivější zažívání nebo potravinové intolerance, které ovlivňují jejich stravovací preference.
Psychologické faktory – jídlo může být spojeno s negativními zkušenostmi, například s nucením do jídla nebo nepříjemnými pocity po konzumaci určité potraviny.
Jak pomoci dítěti přijmout nové potraviny?
1. Respektovat individuální tempo
Není dobré dítě nutit jíst něco, co odmítá. Lepší je pomalu nabízet nové potraviny a umožnit mu, aby si na ně zvyklo vlastním tempem.
2. Nabízet nové jídlo v bezpečném prostředí
Dítě se může cítit jistěji, pokud má možnost se s novým jídlem nejprve seznámit – třeba si ho prohlédnout, dotknout se ho nebo ho jen mít na talíři vedle oblíbeného jídla.
3. Hledat podobnosti s oblíbenými jídly
Pokud dítě například jí jen suché potraviny, lze postupně zkoušet varianty s mírně odlišnou strukturou (např. místo suchého chleba nabídnout toast s trochou másla).
4. Zahrnout dítě do přípravy jídla
Děti někdy lépe přijmou nové jídlo, pokud se podílí na jeho přípravě – mohou ho krájet, míchat nebo jen sledovat celý proces.
5. Používat vizuální podporu
Může pomoci vytvořit jídelníček s obrázky nebo využít strukturované postupy, které dítěti ukážou, co ho čeká.
6. Motivovat, ale nenutit
Místo nátlaku je dobré dítě povzbuzovat a ocenit i malé pokroky – třeba že si na nové jídlo sáhlo nebo ho ochutnalo, i když ho nakonec nesnědlo.
Naše zkušenost s Pavlíkem: Hraní s texturami a společné stolování
Jednou z největších překážek u Pavlíka byla jeho neochota dotýkat se různých jídel. Odmítal cokoli, co nebylo suché a křupavé. Pomohlo nám postupné zvykání na různé textury formou hry. Hodně jsme si hráli se slizem, blátem, pískem a dalšími materiály, které mu umožnily objevovat nové pocity na rukou a překonat odpor k dotekům. To mu pak pomohlo lépe přijímat i různé druhy potravin. Dokonce jsem mu vařila špagety na hraní. Venku dostal mísu se špagetami, vidličku a kečup. Vše pak míchal, hrál si s tím až jednoho dne zase špagety ochutnal a krásně je baští dodnes. Takže moc doporučuji nechat dítě si s jídlem hrát. Tato aktivita může pomoci dítěti se s jídlem ztotožnit a postupně se s ním lépe seznámit.
Další skvělou strategií bylo zapojení do přípravy jídla. Když Pavlík vidí, jak jídlo vzniká, je otevřenější k jeho ochutnání. I když se aktivně nepodílí, už jen sledování procesu mu pomáhá překonat nedůvěru k novým potravinám.
Nakonec jsme objevili, že společné stolování má obrovský vliv. I když má na talíři stále to stejné, zajímá ho, co jí ostatní – a hlavně, co má na talíři táta. Díky tomu se někdy odváží zkusit něco nového jen proto, že to vidí u něj.
Omezit nebo nejlépe zrušit svačinkování
Jako další bych určitě omezila nebo nejlépe doporučila odstranit svačinkování, aby dítě pořád něco nepojídalo. Nám se osvědčilo chodit ven bez batohu s jídlem. Byl na něj zvyklý, máme v něm nejen věci k přebalení, náhradní oblečení, pití, ale právě i jídlo v podobě svačinek. Když ho nevezmeme ven, tak pak sní i poměrně velkou část oběda a někdy opravdu překvapí, co vlastně sní. Batoh samozřejmě stále používáme, ale na procházku do lesa za domem ho již nebereme.
Postupné zvykání na nové potraviny: Nechat dítěti čas
Jednou z metod, která se nám osvědčila, je nabízení nového jídla vedle oblíbeného. Víme, že Pavlík má svá jistá jídla, která vždy sní. Pokud mu k nim přidáme něco nového, nemusí to hned ochutnat, ale zvyká si na jeho přítomnost.
Člověk musí ochutnat nové jídlo 10 až 20 krát, než si na něj zvykne a začne mu chutnat. Tento proces se nazývá expozice novým chutím a je dobře zdokumentován zejména u dětí.
Mozek si postupně na chuť zvyká a s každou další expozicí může být jídlo přijatelnější. U vybíravých jedlíků, včetně dětí s autismem, může být ale potřeba ještě více pokusů, protože jejich citlivost na textury, chutě nebo vůně je často výraznější.
Další strategií, která nám funguje, je postupné seznamování s novými potravinami ve "vlastním tempu". Například ve skříňce s dobrotami jsme Pavlíkovi nechali nové bezlepkové sušenky. Nejprve si jich jen všiml, pak je začal brát do ruky a prohlížet si je. Postupem času chtěl obal otevřít, i když si ještě netroufl ochutnat. Po několika týdnech je ochutnal poprvé, pak znovu – a nakonec si na ně zvykl a zařadil je mezi jídla, která běžně jí. Tento přístup respektuje Pavlíkovo tempo a dává mu možnost se s novou chutí nebo texturou sžít bez nátlaku. Proto se mu snažím kupovat nové potraviny a nenápadně je zařazuji mezi ostatní na které je zvyklý.
Každé dítě je jiné a není jedna univerzální metoda, která by fungovala všem. Klíčem je trpělivost, postupné zvykání a porozumění individuálním potřebám dítěte. Nám tento proces trval víc jak několik měsíců a i teď nemůžu s jistotou říct, že jí úplně ukázkově. Přeci jenom se snažíme o postupné zavedení diety a máme i my nevhodné stravovací návyky, které musíme odbourat.
Doporučení
Určitě bych doporučila knihu Děti vybíravé v jídle od autorů Keith E. Williams, Laura J. Seiverling a knihu Intenzivní interakce a senzorická integrace u osob s PAS od autorek Phoebe Caldwell, Jane Horwood, které také na webu popisuji v sekci "Knihy: Co jsme četli, co doporučujeme a co zase ne".
Dále doporučuji sledovat stránky Kouzelen a Školu papání, kde najdete cenné informace.
Také bych zde vyzdvihla kromě vhodné diety jako je např. GFCFSF i vhodnou suplementaci na míru.
A jako poslední tip: Když si dítě osvojí novou potravinu, nabízejte mu ji jednou za dva až tři dny, aby se jí nepřejedlo. Často se nám stávalo, že novou potravinu Pavlík vyžadoval pořád dokola, i několikrát za den. Pak se jí přejedl a dlouho ji nechtěl, nebo ji zcela vyřadil.