"Sváteční pohoda nebo výzva? Jak jsme přežili Vánoce"

Jak jsme přežili Vánoce

Vánoce – doba, na kterou se vždy těším. Každý rok si říkáme, že budou lepší, a přicházíme s očekáváními. Spíš než na sebe je ale klademe na Pavlíka. Bude letos více vnímat? Jak bude reagovat na stromeček? Pomůže s pečením cukroví? Rozbalí si sám dárek? Projeví radost? Obejme nás? Jak to celé proběhne? Podíváme se letos na trhy, jako normální rodina?

Kvůli své vytíženosti v práci jsem začala s přípravami celkem brzy. Výzdobu jsem dělala postupně mezi směnami – pověsila jsem světýlka po celém domě, na schody a před dům. S velkým očekáváním jsem si říkala, co na to Pavlík. Před domem máme soby se sáněmi a strom z palet omotaný světýlky. Když jsme šli na procházku s tříkolkou, jen koukal, co je nového, ale nijak zvlášť ho to nezaujalo. Napadlo mě, že až se budeme vracet, poběžím napřed, rozsvítím to a určitě ho to zaujme. No, nezaujalo. Chtěl hned domů, což mě mrzelo. Tolik práce a snahy – pro nic.

O pár dnů později si ale všeho začal všímat a sob se sáněmi ho zaujal. Měla jsem radost. Teď si se sobem hraje skoro pokaždé, když jdeme ven. Sedá si na něj a štěká – štěká teď úplně na všechno. Miluje totiž psy, kolem kterých chodíme na procházce, a kteří na nás pravidelně štěkají. Doma si začal hrát s plyšovými pejsky, což je velký pokrok, protože plyšáky nikdy nevnímal. Jen nechápe, že sob venku není pes a neštěká – ale co, hlavně že ho to baví.

Výzdoba, cukroví a únava

Nad schody máme okno, kam jsem vyskládala trpaslíky a vánočního jezevčíka. Zábradlí jsem omotala umělým jehličím, ozdobami, mašlemi a světýlky. Pavlík měl ze začátku se schody problém – nechtěl chodit ani nahoru, ani dolů. Pořád koukal na okno. Vadili mu trpaslíci? Nevím. Časem si ale zvykl a nakonec chtěl sundat vánočního jezevčíka, se kterým si teď hraje každý den.

Péct cukroví jsem začala brzy – už na začátku prosince. Tušila jsem, že na to později nebudu mít čas. A měla jsem pravdu. Prosinec byl náročný, v práci jsem odpracovala přes 200 hodin, tak jsem pak byla ráda, že mám vše brzy hotové. Jen jsem si zase malovala, jak mi Pavlík bude třeba letos pomáhat, nebo mě bude alespoň chvíli pozorovat. S modelínou si totiž hrajeme často – vykrajujeme Batmany a další tvary. Myslela jsem, že třeba vydrží u lineckého nebo vanilkových rohlíčků, které mu loni chutnaly i když byly bezlepkové a bezlaktózové. Ale ne – nezájem. Na druhou stranu jsem měla klid na práci. Všude na mě vyskakovala videa, jak děti pomáhají maminkám s pečením perníčků.

Noční párty a předvánoční stres

Během prosince začal Pavlík zase špatně spát. Noční "párty" byly náročné – dny pak probrečel, provztekal a hodně křičel. Táta zvládl většinu péče s obdivuhodnou trpělivostí. Nevyspal se ani nepamatuje – celé noci Pavlíka uklidňuje a naklépává ho i hodiny a celé noci, protože to Pája potřebuje. Moje směny jdou jedna za druhou. Nikoho nezajímá, jaké to máme doma, že jsem vzhůru od 2 rána, protože se u nás zase nespalo. Musíme to zvládnout všichni. Je to hodně těžké, ale snažíme si říkat, že je to zase jen nějaké období, které zase pomine a přijde jiné. Často ale po tom špatném přijde něco hezkého, něco nového, něco co se Pája naučí a začne dělat nebo začne zase trochu používat nějaká slova apod. Snažíme se to prostě přežít.

Den před Štědrým dnem jsem přišla z práce odpoledne a vrhla se na vaření, praní a přípravy. Pavlík měl špatný den, křičel a já si musela vzít špunty do uší. Byla jsem z celého maratonu služeb přetížená a tohle bylo už nad moje síly. Táta vzal Páju nahoru, abych mohla vše dokončit. Noc byla stejná – Pavlík nespal a my jsme tak ve 2 ráno vyklízeli myčku, skládali prádlo apod. Ráno jsme alespoň měli vše hotové. Šlo se spát kolem 5 h ráno, ale vstávalo se už kolem 8 h.

Štědrý den trochu jinak

Ráno jsem zahájila přípravy na focení, které je pro mě vždy důležité. Hodně mi na fotkách vždy záleží. Letos jsem s nároky trochu polevila, fotky byly rychlé, přirozené – díky našemu sousedovi, který nás přišel hned ráno vyfotit.

Pak jsme vyrazili celkem brzy na procházku. Táta Páju po návratu hned uspal, a já se vrhla na přípravu řízků a vaření kaše pro Páju. Během obalování jsem si říkala, že to letos nebudeme hrotit, a až se kluci vyspí, dáme si štědrovečerní večeři klidně jako pozdní oběd. Tak jsme to tak udělali. Štědrovečerní večeři jsme si dali už kolem 14 h. Pavlík si dal řízek, dokonce ho vzal do ruky a okousal dokola. Kaši odmítl, ale byl spokojený.

Po tom, co jsme se najedli, začalo další kolo Pájovi náročné nálady. Někdy později šli kluci nahoru a já zatím připravila dárky pod stromek. Nažhavila jsem aplikaci se zvonečkem a běžela za nimi nahoru. Pája si stejně ani nevšiml, že něco zazvonilo. Když jsme šli dolů, šel se podívat, co je pod stromkem nového, a pak si zase odešel hrát – prostě nezájem, ale takhle to je každý rok. Byla jsem překvapená už jen z toho, že se šel na dárky podívat.

Vybrala jsem první dárek a rychle jsem ho rozbalila před Pájou, dokud měl mou pozornost. Byla v něm sada s plastelínou na výrobu zmrzliny. Hned s ní běžel ke stolku a začali jsme si hrát. Po chvíli jsme si s tátou předali dárky my. Ostatní jsme mu rozbalovali průběžně, protože neměl nejlepší náladu, a tak postupně objevoval, co má nového. Večer toho už na něj bylo hodně, a tak šel brzy do vany, aby se trochu uklidnil a mohl si pohrát s novými hračkami do vody. Naštěstí tu noc spal dobře, takže jsme si mohli odpočinout i my.

25. prosince bylo nádherné počasí, takže jsme den strávili venku a hraním si s novými hračkami, které Pája dostal. Po tom prosincovém kolotoči jsem byla nejšťastnější právě tento den – být jen s nimi a nic neřešit. Také jsme ten den dokončili terapeutickou místnost, takže Pája mohl začít objevovat svá oblíbená optická vlákna. To bylo asi nejvíc – jeho radost, smích a štěstí v očích.

Asi tyhle štědrovečerní obědy budeme provozovat každý rok. Má to něco do sebe. Musím říct, že i přes všechny překážky to byly asi nejlepší Vánoce, protože jsem byla v klidu, nekřičela a nehroutila se z toho, že to není dokonalé nebo že to mělo být jinak. Vánoce byly přesně takové, jaké měly být – s vděčností za to, že jsme spolu a zdraví.